Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DFmen se potichu ztrCmácí, okno zarůstá tmFmou,
z myšlenek mých jsou ptD#áci, hlava je oblohG#ou,
sama několik nBmocí odčítám ztráty svFmý,
nemocná svoji mCmocí, oči mám bolavFmý.
R:Já se nerada vzdD#ávám, když vím, že šanci mG#ám,
po pádu rychle vstD#ávám, smutku nepropadBám,
snad se mi někdy zdBmává, že je naděje prFmyč,
srdce horký jak lCmáva najde od zámku klFmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sFmrdce horký jak lCmáva najde od zámku klFmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: